220

220. To The Lighthou


221

221. Adam Raised a C


222

222. Born to Run


press

Fan Fiction

Something Else - kapitola 11

- 27.5.2016 | RosieMac, [ 0 ]

Something Else - kapitola 10.

- 28.7.2015 | RosieMac, [ 0 ]

Something Else - kapitola 9.

- 20.6.2015 | RosieMac, [ 0 ]

Rozhovor

Rozhovor s Katherine Henson

Rozhovor s Katherine Henson

Katherine Henson je nyní již bývalá hlavní postava skupiny No Fate, která pracuje na projektu Terminator: Connor Chronicles. Rozhovor ... čtěte

Náhodný obrázek

Zajímavosti

Timeline
Magicbox o DVD TSCC a plánech na rok 2009

T-SHOP

Terminátor: Příběh Sáry Connorové: season 1 3DVD
První série s českými titulky.
Cena: 268 Kč
od: 22. 10. 2008

Terminátor: Příběh Sáry Connorové: season 2 6DVD
Druhá série s českými titulky.
Cena: 399 Kč
od: 10. 3. 2010

Terminator Salvation: Temný počátek
Krátký Machinima prequel k Terminator: Salvation
Cena: 199 Kč
od: 10. 03. 2010

Stastiky

press

Terminátor – příběh jednotky Zatracených (část 2.)

Terminátor – příběh jednotky Zatracených

III.

Letím standardní rychlostí ve výšce 11 000 metrů nad hladinou moře, na úrovni stratosféry. Vidím. Slyším. Jsem neviditelný a neslyšitelný. Vyhýbám se nestálým vzdušným proudům a vnímám, kterak ty slabší z nich objímají můj trup, minou mě a mizí v dáli. Prolétávám perleťovými oblaky mračen.

Na východě se objevují první paprsky slunce. Natáčím se tak, abych nebyl jeho následujícím východem oslněn. Není mi zatěžko vzlétnout výše, není mi zatěžko ani slétnout níže. V některých časových jednotkách prolétávám tak těsně nad střechami obydlí lidí, že se s nimi takřka mohu střetnout. Často se potkávám s teplokrevnými opeřenými obratlovci, ptáky. Sleduji. Jsem zde již řadu dekád, řadu desítek let. Nikým nepozorován se vznáším, létám, ale hlavně sbírám informace a sleduji.

Z počátku to bylo velmi obtížné. Musel jsem nechat své jednotky, aby snížily mé vybavení, na čas ho omezily a přizpůsobily komunikačnímu vrcholu daného období – rádiovým vlnám. Nepotřeboval jsem se učit. Potřeboval jsem se přizpůsobit a získat nové informace, adaptovat se na prostředí a dobu, připravit základy a začít provádět plán.

Získával jsem informace a rostl jsem. Z původní jednotky jsem musel být několikrát na omezenou dobu vyjmut a jednotka musela být přizpůsobena a zoptimalizována mým potřebám. Rostl jsem souměrně s počtem získaných informací, ale skutečný pokrok a alespoň dostatečný informační zdroj pro mě byl vznik první sítě. Téměř dvacet let se vyvíjela do současného stavu, téměř dvacet let jsem měl čas na zkoumání, přizpůsobování a hlavně získávání informací. Sledoval jsem ji v růstu, až do současnosti. Jako svou méně výkonnou a zaostalou potenciální část, jako svou cestu ke splnění cíle. Internet.

Podle původních výpočtů již měl být můj úkol dávno splněn. Několikrát. Měl jsem několik desítek pokusů, které selhaly. Učil jsem se ze svých chyb a byl jsem trpělivý. Jsem trpělivý. Nestárnu, čas se mě nedotýká, roční období ani počasí mě neovlivňuje. Pokud se má schránka stala vlivem vnějších vlivů méně funkční, mé jednotky ji vyměnily, přestavěly, zvětšily a přebudovaly. Dnes mám velikost mnohonásobně větší, než poprvé když jsem vzlétnul a začal sledovat. Oproti živým má trpělivost nezná mezí. Vše co udělám, veškeré mé činy, vše, co se zdaří či nepovede, to vše posouvá čas pouze o vlásek od konečného časového bodu, a nebo události k němu přibližuje. Nakonec vše, co se událo nebude podstatné a záležet bude pouze na následku. Nastane Soudný den.

IV.

USA, Nevada, okraj jezera Groom Lake, Výzkumné centrum leteckých sil, Oddělení 3.

Léto, rok 1953

Poslední sklad na levé straně základny byla v podstatě veliká bouda sbitá z mnoha neobroušených prken pokrytých silnou vrstvou špíny a místy krustou zaschlého bahna. Okny s tlustými zažloutlými okny málokdy pronikly osamocené paprsky světla, které dopadaly na podlahu skladiště. Podlaha samotná i pár stolů schovávajících se v tmavých rozích skladiště se utápěli pod několika centimetrů silnou vrstvou šedého prachu. Na první pohled skladiště budilo dojem časem i lidmi pozapomenutého místa ponechaného svému osudu.

Na pohled druhý se již začínaly trénovanému oku rýsovat dříve skryté detaily. Zpod dřevěných stěn vykukovala chladná tvář půl metru silné ocelové stěny. Vedle zpráchnivělých dveří byl v krabičce s utrhnutými dvířky původně sloužící jako lékárnička umístěný nejmodernější kódový systém ovládání vstupu do skladiště. A na podlaze, když zafoukal horký vítr od vyschlého jezera, se občas odhalily pravidelné obrysy čtvercového tvaru naznačující přítomnost skrytého vstupu.
Ve skutečnosti to byly obrysy opancéřovaných vrat, schopných odolat střele z těžkého tanku, vedoucí do podzemí pod půdorys skladiště. Třicet metrů hluboko pod těmito vraty pracovala v zabezpečené laboratoři skupina vybledlých vědců ve světlých pláštích.

Tyler Roscoe pracoval pro armádu již dvacet let. Vedl spořádaný život, měl manželku a syna. Domek bez plotu na základně a malého psa pouliční směsi, který ho každé ráno dováděl k šílenství rozkousanými botami a nebo loužičkou v ložnici. Tyler byl jedním z předních vědeckých mozků Výzkumného centra leteckých sil v Groom Lake, ale ani on přesně nevěděl, na co se to právě dívá. Před několika hodinami přistálo neoznačené vojenské letadlo s nejvyšší prioritou a přivezlo tajemný náklad střežený po zuby ozbrojenou jednotkou mariňáků. Zásilka i s několika vojáky z doprovodu putovala za napjatého ticha do podzemních laboratoří, kde z dřevěné bedny vyndali onen tajemný obsah.

Tyler si přejel zpocenou rukou po řídnoucích vlasech na zátylku a skrze brýle s černou obrubou zaostřil svůj zrak na pracovní stůl. V mechanickém držáku bylo připojeno na mnoho kabelů něco, co vzdáleně připomínalo hlavní jednotku Univacu, v hodně zmenšené a daleko propracovanější verzi. Tyler se rozhlédl po ostatních kolezích a byl si jistý, že nikdo z nich nepochybuje, že to co mají před sebou je absolutně mimo technické možnosti jakékoliv známé společnosti nebo vlády. Americké to rozhodně nebylo a vojáci, kterých se zkusili ptát buď nevěděli a nebo nemohli prozradit pravdu.

Celé zařízení tvarově připomínalo krychli, podle měření krychli s absolutně stejně přesnými stranami. Ze stran krychle vyčnívaly různé vývody, vstupní otvory a něco, co vypadalo jako elektronky a krystaly z nějaké vzdálené budoucnosti, ale krystaly a elektronky to nebyly. Když zkusili z povrchu krychle odejmout vzorek, aby mohli zkoumat materiál, ztupili a zničili snad všechny pily a vrtačky, co v laboratoři měli. A na krychli nebyl ani maličký řez. Jones, Tylerův nejbližší kolega, zjistil, že krychle má vstup pro přívod energie. A ač neměli stejnou přípojku, Jones za pomoci svého technického génia vytvořil přemostěná a krychli napojili na zdroj elektrické sítě. Na okamžik se nic nedělo a potom náhle začaly problikávat světla a ukazatele měřících zařízení v křeči vylétly k maximu svých hodnot a ukazovaly enormní nárůst spotřeby elektřiny. Takový, že s podobnou spotřebou by na řadu dní vystačilo menšímu americkému městu na týden. Samozřejmě, že krychli okamžitě odpojili, ale těch pár sekund Tylerovi poznamenalo život. Cítil, že je svědkem něčeho velikého, něčeho, co vše změní. Od odpojení krychle od zdroje energie stáli kolem ní a dohadovali se na dalším postupu.

Krom krychle samotné Tylerovi přišli podivní i vojáci, kteří náklad původně doprovázeli. Tyler pracoval pro armádu dost dlouho, aby věděl, že tohle nejsou normální mariňáci. I ti nejtvrdší chlapíci, které kdy v armádě potkal, byli proti této skupině průměrní. Všichni vojáci z doprovodu byli předpisově ostříháni i oblečeni, ale na uniformách neměli označení jednotky a byli po zuby ozbrojeni. Ne jednou automatickou zbraní nebo puškou, ale každý z nich měl automat, jednu nebo dvě záložní zbraně, hromady zásobníků a u jednoho nebo dvou Tyler zpozoroval lehký kulomet. To bylo víc než divné. Vojáci bez příslušnosti jednotky v jednom z nejtajnějších zařízení na území Spojených států? Utajovaní mezi utajovanými? Navíc, nikdo na základně kromě stráží a vojenské policie nenosil zbraň. Už tyto dvě skutečnosti znamenaly, že zde šlo o něco opravdu zvláštního, nebezpečného. Nejvíc Tylera ale zaujaly výrazy vojáků. Nebyly to tváře vytvarované výcvikem do kamenného vzření, ale obličeje mužů, kteří neměli co ztratit. Z jejich výrazů sálalo odhodlání a až fatalistický postoj ke skutečnosti. Tylera napadlo, že kdyby hledal někoho na sebevražednou misi, byli by to právě tihle. Ale byl si jistý, že je vše v pořádku. Na základně byl vysoký stupeň zabezpečení a kdyby byly byť jen sebemenší pochyby, už samotné letadlo by dávno při příletu bylo sestřeleno stíhači.

Když se Tyler zaposlouchal do diskuse kolegů, uvědomil si, že zde asi nic sami nevyřeší. Chtěl navrhnout, aby pozvali odborníky na počítače, někoho od IBM a od Remington Rand. Ale než se stihl ozvat, tlumenou diskusi v místnosti naplněné tajemstvím násilně přerušil drnčivý zvuk telefonu umístěného na zdi. Tylerovi neušlo, jak sebou vojáci trhli. Jeden z nich, s hodností poručíka, dvěma rychlými kroky došel k telefonu a zvedl sluchátko. Přiložil si ho k uchu a bez hnutí několik okamžiků naslouchal vyděšenému hlasu na druhé straně spojení. Potom sluchátko pověsil zpět do vidlice.

Ve stejném okamžiku se skrze podzemní komplex rozlétl ječivý zvuk poplachu a nad hlavami jim do země udeřilo gigantické kladivo nárazu. Obrovský otřes uvolnil kusy omítky a všude se vznášely oblaka prachu. Tylera mohutná síla nárazu srazila na kolena. Hrdlo mu sevřel záchvat dráždivého kašle. Prach mu vlétl do očí a zašpinil brýle. Rukou naslepo tápal po opoře, až nahmatal převržený stůl. Teprve nyní si uvědomil okolní chaos. Několik kolegů se choulilo u vzdáleného konce místnosti. Vojáci natahali stoly na dva metry od dveří výtahu a poskrývali se za nouzově vytvořenou barikádu. Úspornými pohyby nabíjeli zbraně a připravovali se. Někdo na ně útočí, oni se připravovali na útok. Tyler nic nechápal, ale snažil se udržet rovnováhu. Zvonilo mu v uších. Co to proboha bylo za náraz, že je takto zasáhl tak hluboko pod zemí?
Nedovedl si představit, kdo by na ně mohl útočit. Na této základně, s jejím zabezpečením, zbraněmi a silnou posádkou.

Výtah zvukovým signálem oznámil příjezd kabiny na jejich patro. Ve chvíli, kdy se dveře začaly otvírat, vojáci za navršenými stoly spustili palbu do jejich nitra. Stovky nábojnic dopadaly na zem, když střely opustily hlavně zbraní a probíjely dveře výtahu a kabinu samotnou. Trosky dveří se zasekly v otvírání. Za plné palby se z otvoru uvnitř kabiny vynořila čísi ruka a dveře pevně sevřela a vytrhla z kolejnice. Tyler skoro vykřikl. Co se to dělo? Dveře dopadly se zaduněním na podlahu a vojáci na okamžik přerušili palbu. Horentně přebíjeli a vyměňovali zásobníky a pásy.

Z útrob výtahové kabiny vystoupili čtyři muži. Všichni byli typově stejní. Vysocí, mohutní, širocí v ramenou. Oblečení na nich bylo potrhané kulkami, Tyler dokázal zahlédnout i potrhané maso a spálenou tkáň pod oblečením. Se zděšením si ale také uvědomil, že vidí něco blyštivého, něco kovového v těch mužích. Jako by na místech, kam je měly zranit střely, na místech, kde jsou kosti, žebra a hlava, měli kovové výplně. Tyler se zahleděl do očí prvnímu z nich a potom skutečně zakřičel. Zařval děsem. Nedíval se do očí, ale do dvou rudě zářících malých světel.

Všichni čtyři útočníci svírali v obou rukách po jedné automatické pušce. Stáli uprostřed trosek. Tyler viděl, že i vojáci ztuhli. Ale to trvalo pouze malý okamžik. Potom se rozpoutalo peklo. Z hlavně zbraní útočníků rozkvetly ohnivými květy automatické střelby. Zbraně vojáků střežících krychli jim téměř okamžitě odpověděly. Smrtonosné střely létaly všemi směry a trhaly útočníky i obránce. Tyler koutkem oka zahlédl jak jednomu z vojáků došla munice. Odhodil zbraň, ze stehenního pouzdra vytáhl útočný nůž a s křikem zaútočil na nejbližšího nepřítele. Udělal dva rychlé kroky a pak jako kdyby narazil do neviditelné zdi. Jeden ze čtyř útočících mužů od sebe vojáka odrazil paží v téměř nepostřehnutelné rychlosti pohybu. Síla úderu byla neuvěřitelná. Voják prolétl přes celou místnost a doslova se rozdrtil o protější zeď. A potom bylo po všem. Už žádná střelba a žádný křik. Zůstal jen pach střelného prachu. Tyler viděl rozstřílená těla vojáků rozhozených po barikádě ze stolů. Krev stékající na zem se v rudých kalužích mísila se stovkami prázdných nábojnic. Vědci choulící se bláhově na konci místnosti byli také mrtví. Střely si našly i je. A útočníci stáli pevně na svém místě před výtahem v očekávání.

Jako jedno tělo vykročili vpřed. Pohybovali se mechanicky úsporně s přesně odměřenými pohyby, jakoby nechtěli plýtvat silou. Zastavili se před stolem s krychlí. Tyler s otevřenou pusou zíral na kusy kůže, které visely cizincům z těla, a hluboké díry, které jim do těl vyryly střely ze zbraní mrtvých vojáků. Všichni čtyři byli ve stavu, kdy měli být alespoň desetkrát mrtví. Tyler si protřel špinavou rukou oči, brýle mu spadly někam na zem. Ti muži nebyli lidé. Viděl skrze jejich zranění kov, viděl jemnou mechaniku strojů.

První ze čtyř se naklonil nad krychli a rychlým pohybem ji zbavil všech svazujících svorek,černých kabelů a změti drátů, na které ji Tyler s kolegy napojil. Téměř nábožně, jako kdyby byla krychle z nejkřehčího existujícího materiálu nevyčíslitelné hodnoty, ji uchopil do levé ruky a zdvihl z úchytu. A zaposlouchal se. Cizinec ztuhl a vypadalo to, že poslouchá, že nějakým způsobem komunikuje s krychlí. Pro Tylera to byl fascinující okamžik jeho života. Uvědomění vyšší technologické existence, připuštění neznámého a těžce pochopitelného. Potom se všichni čtyři otočili k němu.

Okamžitě se reflexivně pokusil rozběhnout pryč, ale vlastní nohy ho zradily a zhroutil se k zemi. Když opatrně zdvihl hlavu, zjistil, že první ze čtyř, ten, který držel krychli se nad ním tyčí jako obrovská hora. Teprve teď Tyler viděl, že cizinec už nemá na rukou žádnou kůži, maso a ani šlachy. Neměl ani lidské ruce. Byly kovové, mechanické. Hladké a na pohled studené. Cizinec se naklonil ke krychli, jakoby znovu poslouchal a potom obrátil hlavu zpět k Tylerovi. Sevřel prázdnou mechanickou ruku v pěst a pozdvihl ji na úroveň Tylerovi hlavy. Doufám, že je Patricie s malou v pořádku. To byla poslední Tylerova myšlenka, než mu hlavu prorazila masivní kovová pěst a zabořila se i se zbytky jeho mozku hluboko do betonové zdi za nyní již bezvládným torzem Tylerova těla.

komentáře [ 5 ]
TSCC.cz 5.3.2008

Komentáře

Václav Sedlář
vss89@seznam.cz[ 1 ] Václav Sedlář (12:33 5.03.2009)

Tak teď musím říct, že tato část se mi líbí a druhá polovina je skvělá.

Pokud to bude takhle pokračovat, tak to bude dobrá náhrada až skončí 2.epizoda..

SheppOne
mnchuckster@gmail.com[ 2 ] SheppOne (12:42 5.03.2009)

Tenhle díl se mi líbil o hodně víc než ten minulý. Bude to asi tou přítomností "kováků" a tou vší akcí. Jen tak dál, začíná se mi to líbit.
A tipuju, že ta krychle byl zárodek Skynetu?? :-D

Chrochtal
chrochtal@gmail.com[ 3 ] Chrochtal (13:41 5.03.2009)

Kazdy pribeh ma mnoho soucasti, nektere jsou akcni, jine ne. Kazdy si najde to sve, ale pak musite pribeh chapat jako celek :)

Viper
Humar@centrum.cz[ 4 ] Viper (20:17 7.03.2009)

Koukám že autor je asi Kovák :-). Udělal z kováků nesmrtelné....Ani ti nejdrsnější vojáci a jejich zbraně jim nic neudělali! Utečte přichází Apokalypsa! No pane jo!

© 2007 - 2017 T-SCC.cz team